Reportáž "ČERVENÁ KRÁLOVNA"

Buďte bdělí, Červená královna může potkat i vás

V červnu jsem se rozhodla, že poslední srpnovou sobotu se zúčastním sochařského workshopu v Botanické zahradě v Tróji, ale protože jsem nebyla nahlášena a neměla jsem ani potřebné nástroje, musela jsem zvolit jiný program. Bylo mi to trochu líto, protože od rána jsem cítila, že bych měla tvořit.... V programu Botanické zahrady bylo ohlášeno i divadelní představení "Červená královna". "Sláva, máme program, jdu místo sochaření na Červenou královnu. Bude to program pro muže a ženy." zvolala jsem nadšeně. Manžel Karel slíbil, že mne doprovodí a pak půjde fotit kytky. Souhlasila jsem. Do botanické zahrady jsme přijeli jinudy než obvykle.

 Červené plody dřínu lákaly po cestě k ochutnávce, do 13 hodiny zbývalo trochu času, tak jsme neodolali a degustovali. Že by červená barva plodů dřínu odstartovala další část dne???

 Už jdeme hledat divadlo. Stan, kde se sochalo, jsme našli bez potíží, ale divadlo nikde. Hledáme a pátráme a nikde nic. V čajovém stánku Čajovny U cesty nám sdělili, že to zcela jistě bude vedle výstavy afrických soch. A skutečně, bylo to tam. Ale tam jsme se dozvěděli, že to prý nebude divadlo, ale workshop, který bude interaktivní. Tvořivost se poprvé dostavila, když jsme se s Karlem stali pomocníky při stavbě stanu. Karel vyrobil kolíky, aby nám stan neuletěl. Za chvíli stál stan na všech čtyřech - hned vedle toho kamenického. Těšila jsem se, co bude dál a bylo nám oznámeno, že začátek bude až za půl hodiny. Tak se na chvíli společně vzdalujeme, když míjíme čajovnu, čajovník radostně volá: "Stan už je postavený, stojí támhle na kopci." Karel podotkne: "Já vím, pomáhali jsem ho stavět." Čajovník se pousmál.

 Kolem druhé hodiny už sedím na červené dece spolu s ostatními ženami. Dozvídáme se, že budeme tvořit, malovat a to už mám před sebou pastelky, čtvrtky, vodovky. Téma workshopu je ženské lůno, tedy čistě ženské téma. Aha, už pomalu začínám chápat, proč jsem si vzala šaty a náušnice. Začíná i obřad pečení chleba, kterého se ujala vrchní pekařka Vendula - mouka, droždí, sůl a koření už jsou v zadělávací míse. Ženské lůno je velké tajemství, možná i velké tabu. Beru do ruky pastelky a tančím po papíře. Ostatní ženy také malují. Marlena nabádá kolemjdoucí, aby se k nám také přidali. Další ženy také usedají a začínají tvořit. Přichází i paní s kočárkem a dcerou. "Mám s sebou chlapa, můžu taky?" jen tak letmo zahlásí a už vytahuje půlročního Vincenta z kočárku. Všichni se smějí.

 Nálada je protknutá tvořivou energií i sdílením žen, které se tady "náhodně sešly. Jen zpod závěsu své tvořivosti slyším, kam hovor občas zaběhne. Mluví se o ženském cyklu, o ženách obecně,  o tom, jak poučit děti včas, že je nepřinesl čáp. Veselé historky na toto téma dokreslují příjemnou atmosféru. Každá z žen dostala kartu jedné z Bohyň i s výkladem a tak se stalo, že mezi nás přišla Lakšmí, Inanna, Sofie, Kuan Jin. Je pohoda a slunce dohlíží na kynutí chleba, i když se občas schová za mraky. Muži se zatím straní, ale na výstavce visí dva obrázky od mužů, kteří se odvážili již dříve. Až během tvoření se dozvídám, že se mi naskytla příležitost být s ženami - herečkami z představení Červená královna, které se hraje v Divadle Na Kampě. Další ženy se přidávají k tvoření, nebo se jen tak dívají. Najednou se u stanu objeví dva kluci tak ve věku 7 a 10 let s babičkou. Na plakátu, který upozorňoval na tuto akci, si vše přečetli (chytří kluci). "Babi, babi, co je to ženské lůno," zeptal se starší. Babička odvrátila zrak od stanu a zapíchla svůj pohled do protějšího křoví a místo odpovědi zaznělo přísně: "Kluci, jdeme!" Malý kluk se přidal a začal škemrat: " A babičko, co je to, to lůno?" Odpovědi se nedočkal. Zřejmě toto téma nespadá do chlapské výuky. Ale je na tom snad něco špatného? Vždyť každý z nás v nějakém lůně byl. Pravdou je, že některé záležitosti se mohou špatně popisovat, zvláště tehdy, pokud s nimi nejsme v kontaktu nebo jsme je úplně vytěsnili. Tvoření ve stanu nabírá obrátky. Holčičky tvoří zvonkohru z hlemýždích ulit a semínek a jejich rodiče malují společný obraz. Opět mi dochází, že všichni potřebujeme tvoření i sdílení. Vendula  dává chléb do trouby. Během pečení přichází další nadšenci, kteří začínají tvořit, nebo se jen tak informují o představení a ptají se, zda je to jen pro ženy. "Je to i pro muže, je to taková sonda do ženského světa. Když jsme hráli na jednom festivalu, muži na nás pak házeli zvláštní pohledy, nebo nám řekli, že je to velmi zasáhlo nebo změnilo", říká usměvavá blondýnka Eva, která v představení také hraje. A pak pokračuje: "Moje učitelka mi říkala, že když mi bude smutno, mám se podívat na něco, co nestvořil člověk." Bavíme se i přírodě, o rostlinách a o tom, co nám chybí. Dívám se na své ruce a pomalu dokončuji svůj obraz. Použila jsem pastelky akvarelky. Chléb voní všude kolem. Přichází i pan sochař - učitel a když dostane za úkol namalovat obrázek, odpoví, že by se na to musel připravit. Ale po chvíli už má v ruce pastelky a noří se do své představy na toto téma. Přidávají se i další muži.

Chléb je hotov. Po obřadném rituálu si ho všichni vychutnáváme i s máslem i bez másla. Probíhá diskuze o pečení chleba, bavíme se o kvásku a droždí.

Je tu pohoda, vůbec mi nevadí, že jsem nebyla sochat. Měla jsem den plný tvořivosti a večer, když jsem si sundala červené náušnice, mi došlo, že červená královna mne navštívila již ráno, aby mne upozornila, že si mám vzít šaty, abych mohla zase jednou být s ženami mezi ženami. Ženy totiž potřebují být čas od času spolu, aby probudily tvořivost, uzdravily intuici a mohly říct: "Ano, ženské lůno je místo, kde jsme všichni jednou byli a my ženy můžeme ještě dodat, že lůno je stále naší součástí."

Když jsem ráno snídala červenou marmeládu, kterou vyrobil Karel z plodů dřínu, došlo mi, že červená barva je plná radosti energie a života, i když její plody nemusí být vždy sladké, ale to už konec konců patří k životu.          

 1.9.2013 Alena Stellnerová