Reportáž Ženy ženám aneb jeden den v ženské lázni

02.03.2015 21:52

                 Ženy ženám, aneb jeden den v ženské lázni

Mám ráda neobvyklá pražská rána, kdy se Praha pomalu probouzí, ulice jsou tiché a pokud někoho potkáte, máte velké štěstí. Takové dny je Matka měst zahalena do nádherného závoje a v náručí skrývá překvapení.

Procházím Malou Stranou poblíž Kampy a přicházím do Prokopské ulice č. 8. Východ slunce je za dveřmi a moc se těším, co dnešní dvaadvacátý únorový den roku 2015 přinese. Proč stojím zrovna zde? Dnes je v  Ženských lázních celodenní program pro ženy - přednášky, cvičení, vaření, tvoření, tanec - spousta překvapení …

Program zahajujeme na břehu Vltavy. Kouzelná ranní nálada při východu slunce se nedá ničím nahradit -  ztišení, zapálené svíčky, vnitřní modlitba, přání, společné propojení. Mám pocit, jako bych stála na břehu posvátné řeky Gangy. Ale není snad každá řeka její sestrou? Vzduch nese jemný příslib jara. Držíme se za ruce, vnímám posvátnost kruhu. Beru do rukou fotoaparát a dokumentuji ranní náladu. Při jednom záběru, když chci vyfotit Renatu Skálovou, zakladatelku Ženských lázní a Školy pánevního dna, mi uklouzne noha po vlhkých kostkách a řítím se k zemi. Držím přístroj nad hlavou jako trofej, takže nemohu použít ruce k zastavení pádu a sunu se pomalu, ale jistě do Vltavy. Konečně se zastavím, ostatní ženy mi pomáhají z vody. „Musíš se ohledat, jestli jsi v pořádku,“ říká Renata. No je to paráda, takový ranní křest vodou. Naštěstí mám jen naražené koleno, jinak se mi nic nestalo, vylévám vodu z bot. Směji se a přemýšlím o Vltavě. Vzpomínám si na loňský červen, kdy jsem byla sama přímo u pramene Vltavy  a dost dlouho jsem si s ní povídala. Jaké poselství mi dala? Bylo o tom, že každý pramen vyvěrá z velké lásky a nese v sobě obrovskou naději.

Poté postupně jedna po druhé vyslovujeme svá přání. Přeji ženám (a nejen jim), abychom vždy všichni našli naději, i kdyby měla být pouze v jediné kapce. V pohádce také stačila jen jedna kapka živé či mrtvé vody. V indických mističkách z listí posíláme světýlka po Vltavě. Jemný kouř bílé šalvěje nás halí.

Zpět se vracíme kolem Čertovky, vodník se na mne usmívá stejně jako slunce, které už vystrčilo několik paprsků. Mám za sebou první letošní koupel. Opět jsme na základně v Ženských lázních v Prokopské ulici. Začíná snídaně - stůl hojnosti plný obilí, ovoce, jogurtů, semínek, ořechů sušených plodů. Na ručním vločkovači  točím klikou a melu si ovesné vločky, někdo má i žitné nebo pšeničné či jáhelné. Popíjíme čerstvé šťávy. “Dej si do toho trochu oleje, abys vstřebala karoten,“ poznamená Blanka - recepční, když mi podává čerstvou šťávu z červené řepy mrkve a jablek. „Takto by to tady mělo vypadat každý den,“ podotkne Renata. Každý den Lázně nabízejí bohatý program pro ženy, dnešní den je ochutnávkový koktejl všeho, co se zde učí nebo bude učit. Dojídáme, sklízíme stůl a už přicházejí lektorky Simona a Petra s pískovými mandalami. 

Ukazují nám, jak se takové mandaly vyrábějí. Pro mne je to úplně nová technika a jsem doslova okouzlena - jemné barvy, písek, bohatý výběr odstínů. Vybírám si gotickou mandalu a pískuji. Lektorky během tvoření vyprávějí, že jezdí po školách a učí děti.“ Je to cesta do nitra člověka s nesmírně léčivými účinky, sama jsem na tom úplně závislá,“ říká lektorka Simona.

Je to opravdu záslužná činnost nabídnout tuto techniku i dětem. Při této činnosti se všichni úplně zklidní. Během tvoření už přicházejí další ženy a lektorky, některé se dokonce mezi sebou znají, což ještě více vytváří domácí náladu. Ve dveřích stojí Jitka - lektorka jógy pro ženy, která se zaměřuje také na téma jógy a menopauzy.

Ženy odcházejí na dopolední cvičení s Jitkou. Určitě se jim bude líbit, už jsem ho také několikrát ochutnala.  Jen koutkem oka vidím, že přicházejí Marta a Marlena - také odbornice na probouzení tvořivosti.

Jsem stále ponořena do pískování a snažím se dílo dokončit, proto se vzdávám další části programu - hluboké  jógové relaxace - jóganidry s ostatními ženami. Některé ženy odcházejí do sálu pojmenovaného Vltava, kde Marlena vede tuto relaxaci. Dokončuji práci a fotím ostatní díla.

„Jejej, to to letí,“ leknu se při pohledu na hodiny a rychle jdu dát na sporák brambory, aby se uvařily, než se ženy „probudí“. Chystám se na vlastní část programu o vegetariánství, postupně připravuji oběd. Mám spousty pomocnic - někdo míchá, někdo krájí, já hnětu karbanátky z tofu.

Vůně z připravovaného jídla je cítit všude kolem. Na přednášku není moc prostoru, vše plyne vlastním tempem. Popisuji, co se zrovna děje během vaření. Z ochutnávky se vyvinul oběd pro všechny. A jaké bylo menu? Dva chody: 1. bramborový salát s řapíkatým celerem a karbanátky z tofu obalené v sezamu, 2. mrkev, fenykl a tempeh  na kari s rýží, k tomu čerstvá bazalka a naklíčené zelené mungo.

„Včera jsem udělala hummus,“ ohlašuje do pléna Marlenka, otevírá krabičku. Jemná vůně česneku se spojí s dalšími vůněmi. “Ano, humus má mnoho podob, bez něj bychom neměli ani zeleninu,“ v duchu pomyslím na humus z kompostu.

Toto je ale jiný hummus - neboli pokrm z cizrny a sezamové pasty.

 Ženy sedí spokojeně kolem stolu. „To je příjemné, že jsem dnes nemusela vařit,“ podotkne milá žena. Mezitím odpovídám na několik dalších dotazů ohledně přípravy jídla a použitých surovin.

Je před jednou hodinou a Jitka, která má na programu zpěv manter, právě přichází. „Kdo jde zpívat,“ zeptá se do pléna. Hlásí se všechny ženy, ale problém je v tom, že zpěv a cvičení po bohaté ochutnávce nejdou dohromady. Zuza – produkční Ženských lázní, operativně mění program. Rychle se sklízí stůl a Marta začíná svůj workshop na výrobu masek. Je vidět, že má radost, protože může předat svůj um. Možná měla obavu, že na její  program už nebude čas.

V sále Venuše zahajuje Marlena výrobu náramků přátelství z korálků. Zase využívám příležitost k focení.

Zhruba ve 14 hodin je na pořadu malé protažení před zpěvem manter. Poté sedíme, zpíváme nejprve mantru ÓM, prociťujeme její účinky v těle. Tento zvuk mne vždy pohladí, naladí a prozáří svojí vibrací. ÓM je prostě ÓM bez konkurence…

Po zpěvu ženy krouží v sále Vltava s Danou na kruhových tancích a ženy, které netančí, jsou připraveny v sále Libuše k tanci vnitřnímu - začíná jógové cvičení na téma „Žena a měsíční cyklus“. Odkládám fotoaparát a vedu ženy k relaxaci a procítění těla, poté cvičíme cviky z jógy na bolestivou, popř. chybějící menstruaci. Je zde útulno, teploučko a chvíli máme prostor i na sdílení. Čas je ale neúprosný. Zuza produkční otevírá dveře a ukazuje na hodinky, kývnu na ni a zahajuji relaxaci na závěr. Celý den se programu účastní pouze ženy s ženami, ale k odpoledni přichází i jeden muž - odborník na finanční gramotnost, pan Kalman.  Je zde tou tečkou v dnešní monádě.   Už jsem měla v plánu odejít, ale toto si nechci nechat ujít. Otevírám poznámkový notes. Díváme se na finance a čísla z jiného úhlu. Během přednášky se mi vybavují vzpomínky z dětství, přemýšlím o svých vlastnostech i o financích. Tajemství finanční gramotnosti se nám pozvolna odkrývá, ale čas bohužel běží příliš rychle. „Ještě se ptejte, máte posledních pár minut na otázky,“ nabádá pan Kalman ženy k akci. Přednáška, která mne doslova nadchla, pozvolna končí. Beru si kontakt na lektora a z kuchyně už slyším cvrkot.

Přicházejí lektorky na chi-kung a šamanský zpěv, na přednášku o kultivaci osobnosti, o sexualitě, o sesterství. Čas se pomalu naplňuje, program se chýlí ke konci. Boty už mi uschly, balím koření, vůbec nevadí, že na program, který jsem měla mít o stresu, nezbylo místo. Jídlo je vlastně také antistresová záležitost, tak snad příště…

Čas v ženských lázních plyne vlastním tempem, ale není to bezbřehé - program i čas bedlivě sleduje Zuza - produkční, která vše koriguje, upravuje, dolaďuje.

Pomalu odcházím a ještě odpovídám na poslední dotazy. „Opravdu se dát péct bez vajec?“ ptá se  mne milá starší paní. „Ano, i perník a linecké, stačí trochu oleje nebo je možné použít drcené lněné semínko, jogurt, máslo nebo se vyrábí přípravek Vajahit,“ vzpomínám na informace z různých zdrojů.  

Z dnešního bohatého programu bylo těžké vybírat.

Byl to úplně první den otevřený veřejnosti zde v Ženských lázních.

Vše plynulo jako proud řeky - klidně, pozvolna, nenuceně. Ženy měly i dost prostoru pro sdílení či pro obnovení nebo navázání nových přátelství či pracovních kontaktů….

Míst, kde se ženy mohou vzájemně potkat, inspirovat se, není mnoho. Sdílení a vztahy jsou pro nás ženy nesmírně důležité.

Jak bych nazvala dnešní den? Pro mne to byla opravdová koupel, i když sudy v sále Minerva  zatím zůstaly suché. Ženské lázně dnes položily nádherný základní kámen k akci, která zde možná bude probíhat pravidelně.

Pokud jste 22. únor nestihly, nevěděly, nemohly, nechtěly, nesměly - nevadí, protože příležitostí bude ještě mnoho.

Už se těším na další akci v Ženských lázních… 

 

Po cestě domů symbolicky vhodím stříbrnou minci do Vltavy jen tak, protože jsem ráda, že teče přes tu naší stověžatou Matku měst…

                                                                                        

Alena Stellnerová, AAS

                                                     

 

 

Novinky

28.10.2015 10:08
Zvu Vás na přednášku Ženské pánevní dno pod lupou, aneb můžeme se zbavit nedostatku energie,...
01.07.2015 19:38
Zvu Vás tuto sobotu 5.7.2015 od 11 hodin na přednášku v rámci 43. mezinárodního festivalu...
08.11.2014 21:54
Ve dnech 7. a 8.11.2014 proběhla v pražském hotelu Olšanka první mezinárodní odborná konference...

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

Kontakt

Alena Stellnerová - Zdravé pánevní dno Říčany +420 777 299 272 a.stellnerova@centrum.cz