POROD DOMA - CO O NĚM VÍME?
Reportáž z mezinárodní konference konference
Je páteční dopoledne 7. listopadu, blížím se k hotelu Olšanka na Praze 3, kde probíhá konference POROD DOMA – CO O NĚM VÍME?, první mezinárodní událost svého druhu v Česku a ve střední a východní Evropě. Patronát nad celou akcí převzala Markéta Šichtařová, přední česká ekonomka a matka tří dětí narozených doma.
Jedu výtahem do druhého patra a registruji se. Jsem zvědavá, kolik novinářů na této akci bude. „Novináři jsou vítáni“, řekla mi před časem paní Zuzana Štromerová z obecně prospěšné společnosti Porodní dům u Čápa, která je hlavním organizátorem akce. Vypadá to, že novinářský nátřesk tu nebude. Porod doma už není rozbuškové téma - vybaví se mi slova z rozhovoru, který jsem před časem dělala s paní Petrou Sovovou, ředitelkou Hnutí za aktivní mateřství.
Do Prahy přijelo více než 200 účastníků a lektorů - porodní asistentky s dlouholetou praxí, profesorky porodní asistence, epidemiologové, lékaři, z 19-ti států světa (Belgie, Brazílie, Bulharska, České republiky, Dánska, Francie, Ghany, Chorvatska, Holandska, Irska, Izraele, Litvy, Německa, Polska, Portugalska, Rumunska, Slovenska, Slovinska a Velké Británie), je tedy vidět, že o toto téma zájem stále trvá.
První přednáška po oficiálním zahájení se týká porodů do vody. Lucia Rocca z velké Británie pouští svoji prezentaci. Ano, to je úžasný start, ideální na naladění se na toto téma. Přála bych všem ženám, které očekávají narození potomka, a nejen těm, které se rozhodnou pro tento způsob porodu, aby jejich výraz při porodu byl stejně šťastný jako u žen z prezentačního videa. Voda totiž uvolňuje napětí, snižuje stres, který brzdí porod. Ženy mohou v bazénku zůstat po celou dobu porodu. V jedné italské vesnici se prý porod doma odehrál naposledy před šedesáti lety. Dívka, která tam porodila v bazénku doma, řekla: “Musela jsem svůj porod obhájit před celou vesnicí, nikdo nevěřil, že je něco takového možné,“ popisuje příběh jedné ze svých klientek paní Lucia.
A ono to možné je!! Vždyť, jak se rodilo v dávné minulosti? Vypouštím vodu ze své mysli a ladím se na další téma. Řízená imaginace v těhotenství a při porodu je i tématem workshopu, kterého se rozhodnu zúčastnit po předchozí přednášce. Poslouchám instrukce, zavírám oči a nořím se do svého podvědomí, čekám, co přijde. Vybavují se mi nádherné obrazy - hory a květiny. „Když budete tvrdit, že neporodíte, tak opravdu neporodíte,“ říká zkušená porodní asistentka Eva-Maria Müller-Markfort z Německa.
Bohužel odpadá přednáška na téma porod dvojčat, kvůli nemoci lektorky. „Nevadí, příště to třeba vyjde,“ řeknu si pro sebe.
Na přednášce právničky Zuzany Candiglioty se dozvídám, jaká jsou právní rizika porodu doma. Liga lidských práv, kterou zde paní Candigliota zastupuje, zřídila na internetu server Férová nemocnice, kde je možné získat více informací, popřípadě požádat zdarma o právní poradenství.
Díky Bohu, že se ženy, které porodily doma, nezavírají do vězení, aby nadšení ze svého krásného porodu nemohly šířit veřejně.
Dále jen nahlédnu do sálu, kde zrovna končí přednáška, která běžela souběžně. “Přeji vám, abyste nemuseli resuscitaci nikdy potřebovat,“ říká na závěr pan Josef Hořešovský. Program je velmi naplněný a nemůžu být současně na více místech.
Zdá se mi, že čas nějak rychle ubíhá. Už je tu pauza na čaj, kávu, zákusek. Procházím chodbou a zahlédnu malého, asi půlročního chlapce, s nápisem na tričku: „Happy born at home“ - Šťastně narozen doma.„Opravdu měl štěstí,“ řeknu si a slyším: „kap, kap“, vidím další maminku, jak i v tomto prostředí využívá bezplenkovou metodu a drží své mimčo nad mini nočníčkem. Je vidět, že se tady všichni cítí jako doma.
Některé workshopy jsou velmi klidné, jinde je emocí trochu více. Emoce i porody jsou ženská témata, proto je tu mužů poskromnu. Tři lektoři a kromě techniků jen několik dalších mužů, kteří hlídají své potomky nebo doprovázejí partnerky. Každý lektor má rozhodně co nabídnout, např. paní Judy Cohain z Izraele, která přednáší o tom, jak snížit poporodní krvácení. „Jednou to zkuste a uvidíte, placenta se odloučí velmi rychle do 6 minut po porodu“, popisuje paní Judy. „Ale co bonding, co dítě,“ volají některé ženy. Metoda je jistě skvělá a rychlá, ale po porodu je fajn, když se dítě od matky nemusí oddělit. Je dobré vědět, že i během techniky, kterou popisuje paní Judy, může žena držet dítě v náručí. Emoce trochu gradují, ale pokud má někdo svojí metodu vyzkoušenou na pěti stovkách porodů, tak to už je velká studie. „Víte, lidi nechtějí nové věci. Vzpomeňte si třeba na televizi, také jí na počátku nikdo nechtěl a jak to vypadá dnes? Já používám třeba i Epino. Proč ne?,“ říká živě a s nadšením v hlase milá porodní asistentka z Izraele.
Odpoledne začíná panelová diskuze. Zrovna mi přestal fungovat fotoaparát. „Zrovna teď, když tady jsou všichni pěkně pohromadě,“ zlobím se na přístroj, vyndávám baterku a znovu jej oživuji. Sláva, už to funguje.
Paní Zuzana Štromerová úžasně moderuje panelovou diskuzi na téma Fakta o porodu doma. Na závěr se přihlásí o slovo jedna paní z publika: „Víte, chápu vaše nadšení, ale ne všechny případy končí šťastně, a když přijedete pozdě k porodu a už nemůžete nic dělat – je to velmi bolestné,“ líčí konkrétní případ z nedávné doby paní z moravské záchranné služby. Náhle jakoby atmosféra v sále ztěžkla, až potemněla. Uvědomuji se, že takové situace, kde už nemůže záchranář nic dělat, jsou velmi smutné i pro něj, protože soucítí s celou rodinou. „Je tedy porod doma opravdu bezpečný?“ ptám se sama pro sebe. Odpověď přichází z panelu: „Pokud má žena u sebe porodní asistentku, která ví, co dělat a je schopná rozpoznat, kdy je třeba odjet do nemocnice, tak je vše v pořádku. A žena, o níž mluvíte, byla při porodu sama, navíc si záchranku zavolala velmi pozdě. Ani u porodu doma se nic neděje překotně.“ Je docela možné, že paní nenašla ve svém okolí porodní asistentku, která by jí pomohla při porodu. Výsledky studií potvrzují, že fyziologický porod v domácím prostředí je bezpečný, pokud je matka zdravá a u porodu má odborně vyškolenou porodní asistentku a dále je k dispozici dobře fungující transportní systém a kvalitní systém sekundární porodnické péče. Rizika během domácího porodu jsou stejná, dokonce nižší než u porodu v nemocnici.
Panelová diskuze končí. Je vidět, že se všichni vzájemně inspirují, předávají si své zkušenosti. Je krásné plout alespoň dva dny v jedné lodi s těmi, kteří si zvolili jako své povolání pomáhat ženám u porodu. Josef Mauerer řekl: „Povolání je cesta, která vzniká pomalu v rozhovoru Boha a člověka.“ A mám pocit, že pro toto povolání to platí obzvlášť. Všichni do jednoho věří, že vše dobře dopadne. Balím fotoaparát, odevzdávám sluchátka.
Na závěr dne vstupuji do místnosti, která je osvícena svíčkami. Ikony a další obrázky svatých vnáší do tohoto prostoru klid. Je čas na krátké spočinutí. Zaposlouchávám se do modlitby Taizé. Ano, v takové atmosféře by měly na svět přicházet děti, v prostředí, které je teplé, vlídné a prosycené jemnou duchovní energií, kde pokora a úcta v něco vyššího není projevem slabosti, ale síly. Přidávám se ke společnému zpěvu a poté chvíli poslouchám. Jemné hlasy přítomných žen mnou prostupují. Celý den si pomaličku procházím ve své mysli. Cítím, že všechny ženy jsou spojené zlatou nitkou dobra, pokory, soucitu, lásky, péče, trpělivosti. Pokud tyto vlastnosti chybí těm, kteří asistují při porodu, jsou pouhými nástroji rutiny. A to je možná jeden z důvodů, proč se ženy raději rozhodnou pro porod v domácím prostředí pouze s porodní asistentkou, než v neosobním prostředí nemocnice.
Sobota začíná ruchem v předsálí. Je vidět, že se zde mnozí seznámili a navázali nové kontakty během večerní párty z předchozího dne.
„Na jakou přednášku půjdu?“ ptám se sama sebe. Jak je to s porody doma u nás? Ano, to je dobrá volba. Už jsem nahlédla pod pokličky jiných států. Tak nyní si poslechnu, jak se rodí doma v srdci Evropy. Paní Martina Holubářová, maminka dvou dětí a zároveň porodní asistentka, líčí svůj příběh se slzami v očích. „Byla jsem již s miminkem v náručí na odchodu z ordinace pediatra, když jsem zjistila, že je zamčeno. Nechtěli mi otevřít, dokud nepodepíši informovaný nesouhlas. Volala jsem policii a po patnácti minutách mi sestřička konečně odemkla,“ popisuje svoji situaci 3dny dny po porodu jemná žena, vyzařující vnitřní klid i sílu najednou. Je nutné používat násilí na matkách v lékařských ordinacích? Kde je lidskost a pochopení vůči jiným názorům?
Tématem další přednášky jsou duly. Jejich činnost je legální i u nás. Jedná se o pomáhající nezdravotnické povolání. Dula je profesionální vyškolená průvodkyně ženy v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí, která poskytuje ženám podporu a oporu. „Je dokázáno, že pokud dula pečuje o ženu v průběhu porodu, je sníženo užití analgetik, anestetik a intervencí, jako jsou porody císařským řezem, kleštěmi a vakuovou extrakcí a navíc se ještě zvyšuje porodní zážitek matky,“ říká paní Vlasta Jirásková.
„Zpěv během porodu zbavuje bolestí,“ radí ženám milá paní Lucie Groverová. „Můžete také malovat, je to velmi levné a nemusíte platit za terapii,“ doplňuje s úsměvem v hlase Lucie, která bosky prochází přednáškovým sálem.
Během přestávky na oběd si povídám s porodními asistentkami z Bratislavy. „Víte, v nemocnici není čas, máte tolik pacientek, není tam možný individuální přístup, musíte jich tolik odbavit a pak ty postupy,“ povzdechne si milá žena středního věku.
Děti také patří k účastníkům konference, některé chodí po sále, jiné spinkají v šátku.
Další přednáška se zabývá studií „Jak zážitek z porodu ovlivňuje naši sexualitu.“ Ženy neadekvátní zacházení ze strany zdravotnického personálu vnímají téměř jako znásilnění, nejen na úrovni těla, ale i psychiky.
„Už si nenechám nikdy ublížit,“ říká jedna z žen, která se zúčastnila studie, a jejíž porod v nemocnici byl velmi traumatický. Potřebujeme negativní zážitky, abychom si toto uvědomily a začaly si samy sebe vážit? Myslím, že toto nutné není. Citát Iny May Gaskin na závěr tohoto bloku zní celým sálem: “Pokud se žena u porodu netváří jako bohyně, znamená to, že ji někdo ubližuje“, cituje paní Kristina Neubertová-Zemánková ze svého příspěvku.
O přestávce mi u stánku s pomůckami mladá žena sděluje: „I dříve využívaly domorodé kmeny pomůcky, které byly vyrobeny např. z tykví, aby připravily děložní hrdlo k porodu. Teď vím, že já bych bez přípravy také neporodila.“ Dříve jsem byla k těmto pomůckám skeptická, ale na druhou stranu si uvědomuji, jak narostl počet císařských řezů. Pokud to ženám pomůže, tak proč ne.
Fotím paní Štromerovou s kolegyněmi. Nevidím ani menší náznak přetížení nebo napětí. Probíhá tombola a ženy si odnášejí praktické dárky pro svá miminka.
Před panelovou diskuzí ženy v sále diskutují o tom, že by nemocnice hodně ušetřily, kdyby víc žen rodilo doma. Začíná panelová diskuze na téma: Jakou podporu potřebuje porod doma?
„Vzdělání, zákony, spolupráci porodních asistentek a nemocnic, vymezení kompetencí, jasné standardy, dobře fungující zdravotnický systém, legislativně zakotvené právo žen na možnost svobodné volby místa porodu,“ slyším od panelistů. Důležité je také naslouchat potřebám žen. Velmi mne inspirovala Kanada, kde porodní asistenty musí chodit i k porodům doma stejně jako terénní porodní asistentky do nemocnice. Což je velmi důležité pro týmovou spolupráci.
Mají podporu státu stejně jako například v Anglii. Ale třeba v Brazílii také není situace příliš růžová. „Když se rozhodnete rodit v porodnici, zeptejte se lékaře - porodníka, zda věří, že je žena schopná porodit sama? Pokud bude odpověď záporná, hledejte jiného lékaře a jinou porodnici, protože u toho, který toto tvrdí, skutečně neporodíte,“ říká gynekolog - porodník Ricardo Herbert Jones z Brazílie.
A co potřebují české porodní asistentky? Zejména podporu státu a zákony, aby mohly svobodně pracovat a bez sankcí poskytovat péči ženám, které chtějí rodit doma. Porodní asistentky by také uvítaly možnost uzavírat smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Žena, která se nyní rozhodne porodit v domácím prostředí, si vše musí hradit sama, přitom poctivě platí své zdravotní pojištění a nemá možnost tyto prostředky použít na porod. Proč to někde v Evropě jde a jinde ne? Věřím, že se ledy hnou k lepšímu, aby rodičky alespoň dostaly objektivní informace. Sama sebe se ptám, proč v den konference vysílaly dvě veřejnoprávní rozhlasové stanice důrazné názory lékařů - porodníků, že porod doma je hazard. Zvláštní souhra náhod, že?
Cituji z oficiální tiskové zprávy, kterou napsala za o.p.s. paní Zuzana Štromerová: „Dokud bude existovat jediná žena, která odmítne opustit během porodu svůj domov, musí mít v dobře fungujícím zdravotnickém systému možnost zavolat si porodní asistentku, která jí v těhotenství, při porodu a po něm pomůže.“
Konference se pomalu chýlí ke konci. Jsem ráda, že jsem tady. Myslím, že konference obohatila jak odbornou veřejnost, tak i laiky, kteří byli vtaženi do děje kolem porodů a získali velmi cenné informace.
Je úžasné, že v této době máme snadnější přístup k informacím a věřím, že se časem na základě těchto informací budeme moci svobodněji rozhodovat.
Děkuji všem organizátorkám z Porodního domu u Čápa o.p.s. za uspořádání kvalitní konference a velmi si vážím všech přednášejících z celého světa, kteří přijeli na své náklady, aby tímto konferenci podpořili.
Vracím sluchátka a z krabičky, kterou jsem od organizátorů dostala, vyndávám malého čápa. Jsem ráda, že všichni neodletěli.
Čápi přinášejí nové životy, proto potřebujeme jejich přítomnost celoročně. Naštěstí mají v Praze svůj dům.
Těším se na další ročník.
Alena Stellnerová, 9.11.2014, Praha